Jdi na obsah Jdi na menu

Historie obce Hrádek od Václava Zíbara, strana 11-20

12. 1. 2014

 továrny (PAPu) denár.

V 90.letech n.stol. se našly v Sušici chebská feniky (Bavorsko), pocházející ze 12.stol., kdy byla sušická oblast pod panstvím bavorských hrabat z Bogemů.

V hrobě v Horažďovicích se našly 4 zlaté dukáty z doby Jana Lucemburského, kdy byla u nás první zlatá mince a začaly se razit zlaté dukáty.

Další nález byl v Zavlekově, kde bylo nalezeno 50 kusů pravých grošů.

Ze druhé poloviny 15.stol. pocházely z nálezu v kašovickém hradě mince v cizí měně, celkem 2300 kusů.

  1. druhé polovině 13.století se našly po veliké povodni v říčce Pstružné nad ¡Hrádkem větší množství stříbrných mincí z doby Jana Lucemburského, údajně byly odplaveny z kašovického hradu. Část nalezených mincí (154 kusy) bylo odkoupeno pro hraběte Bedřicha Desfours.Další nález byl učiněn v roce 1907 v Kolinci (pod stromem) a to 2115 drobných mincí pocházející ze 2.pol.15.stol., za vlády Jiřího z Poděbrad.

 

Dějiny panství a obce *

Zalesněný náš kraj, v němž převládaly listnaté stromy, jako buky a duby, dlouho nelákal naše předky. Bylo hodně bažinatý, jak o tom svědčí ještě dnes české rybníky. V lesích se pohyboval vlk a medvěd, rys - ostrovid. Zvěře bylo hojnost, jako srnci, jeleni, zajíci a koroptve. Bažanti se však k nám do Čech dostali až za vlády Lucemburků ve 14.stol.

Že vlků bylo v našem kraji hojnost, dosvědčují četné názvy okolních vesnic, jako Vlkonice, Vlčince, Vlčňov, Vlčkovice.

Poslední lapací jáma na vlky byla na východní straně hory Vidhoště.

Sušicko mělo ještě do 12,stél* 90 % lesů. Ve 12. a 13.století vrcholilo kolónisační období našeho kraje. Obyvatelé pronikali do pohraničních území, do vyšších zalesněných poloh. Mítili a pálili lesy. Povinností osídlenců bylo zúrodnit půdu a vybudovat usedlost. Teprve potom měli platit smluvené dávky. Od pánů tedy dostávali "lhůtu" na období několika let a tak vznikaly osady Lhoty. Protože jich na našem území přibývalo mnoho, bylo nutno jejich názvy rozlišovat. Blízko nás také máme jednu Lhotu. Je to Lipová Lhota za Tedražicemi ( do dnešních dnů se uchovalo v českých zemích 322 obcí se jménem Lhota ). '

Označení naší vesnice bylo velice jednoduché. Je pojmenována po zakládající tvrzi - hrádku. Aby se pojmenování obce odlišilo ( v současné době je 42 Hrádků v Čechách ), dostála přívlastek "u Sušice" ,

Ves Hrádek byla již od začátku středověku městečkem, ale zpustošením ve třicetileté válce zůstala již jen Vesnicí. Ještě koncem 18.století je někde uváděn Hrádek jako městys. Také na kratší čas v 70.letech 15.stol. nebyl Hrádek uváděn jako městečko, jelikož při velkém požáru uhořely pergamenové listiny, kterými Hrádek požíval těchto svobod, jako městečko. I obec Čejkovy, dříve městečko, byla ve třicetileté válce zpustošena. Ze vsi Zamyslice zůstal jen ovčín. Rýžovnická osada Vzduny, byla vydrancována a vypálena úplně i s přilehlou tvrzí včetně fary, takže zbyl jen kos­tel na Zdouni.

Známí majitelé panství

Prvními známými majiteli panství Velhartic a okolních vsí, jako Mokrosuky, Zdouně, Budětic, Kolince a Hrádku byl rod "hořícícho kotouče" předchůdci pánů z Velhartic. V hrádecké tvrzi sídlil maji­tel, mající příbuzenský vztah k rosta " hořícího kotouče Ve státním archivu v Mnichově je uložen originál listiny a úlomek pečetě pánů " hořícího kotouče ". Sušické museum vlastní jeho fotokopii pod číslem 1290.

Jako další majitel hrádecké tvrze se uvádí od roku 1298 Přibyslav z Hrádku ( Pribislaus de Hrádek testic. D. Strakoniecr, R.B.II. 1232 )

 

 

 

 

 

 

 

Jeho následovníkem byl. pravděpodobně Sezima z Hrádku a z

Frymburku a to od roku 1318 (Tab. vetust. n. 265,501 ).'Od roku 1349 je možno uvést spolumajitele hrádecké tvrze Protivu z Frymburku, jenž ještě se Sezimou držel Frymburk, pravděpodobně bratří,

( Arch. kapitulní ) z nich každý měl polovici Hrádku. Sezima prodal pak svou polovinu Hrádku a seděl po roce 1350 v Kasejovicích.

Od roku 1371 nacházíme Hrádek při panství velhartickém. Připomíná se v té době {jako pevné sídlo a statek Jana .z Velhartic. Jan dostal roku 1356 kanovnictví v Olomouci a Vratislavi, ale duchovního stavu se brzy zřekl. Po smrti bratří Václava a Buška, kteří zemřeli bez dědiců, převzal Jan po bratřích Velhartice, Hrádek, Čečovice, Bor, Petrovice a Kolinec. Oženil se s dcerou bavorského rytíře Petra z Eku. Hrádek zůstal příslušníkům velhartických až do poloviny 16. stol. Měli v Hrádku svoje purkrabí, jako byli například v letech 1407 až 1408 Matěj a v roce 1415 Ojíř z_ Vlčkovic ( Lib. erect. VIII. - 60 - stará kniha velhartická v Sušici ).

Jan z Velhartic poručil jmění své, zejména Velhartice a Hrádek, svému synu Petrovi mladšímu a jeho manželce Eltrudě z Jenštejna v případě jeho úmrtí předati. Naproti tomu se zavázal Petr, kdyby jeho otec Jan byl stižen válkou,-nebo kdyby musel své zboží z nouze prodat a proto darování své odvolat, má se mu darovací list vrátit. To se však nestalo a dotyčné listy leží dosud v mnichovském archivu. Ján zápis ten učinil ze strachu, že brzy zemře.

Okolo roku 1382 nacházíme jej ve velkém přátelství s Oldřichem z Rožnberka. Ba.vorům se odcizil úmrtím své manželky a druhá jeho manželka Žofka z Opočna byla ve vzdáleném příbuzenství s Oldřichem z Rožnberka. Z neznámých příčin zmocnil se bavorský pán Hertvík z Degluberku (seděním na Veisenštejně v Dolních Rakousích ) hradu Velhartic a Aničky, mladší dcery Janovy a unesl ji do Bavor.

Z těchto příčin začal Oldřich z Rožnberka válku, která způsobila velké škody. Oldřich vzal Jana, jeho děti a jeho jmění pod svou ochranu. Hertvík pak poslal Aničku do Velhartic, odevzdal ji panu Oldřichovi a zřekl se hradu. Oldřich Hertvíkovi pak zaplatil všech­ny dluhy á útraty ( 1000 kop ) a po zaplacení byl Oldřichovi velhartický hrad odevzdán. Smlouvy byla sepsána na Nových hradech, kam se potom i Jan z Velhartic přestěhoval a kde až do své smrti ve zvláštním domě přebýval. Roku 1390 již Jan nežil.

Dějiny obce i tvrze Hrádku se jasněji odhalují 9.dubna roku 1401, kdy král Václav IV. Maříkovi z Hrádku, též královskému purkrabímu v Domažlicích, za věrné služby 60 kop berně zapsal.

Další zprávy o osudech Hrádku máme zaznamenány až v roce 1421, kdy majitel tvrze a obce Oldřich Vavák všechno toto zboží odevzdal Menhartovi z Hradce, tehdejšímu majiteli celého již statku velhartického. Oldřich Vavák byl bratranec Menhartův. Toto darování hrádeckého zboží se muselo státi před měsícem červencem roku 1421, neb Menhart v bitvě proti Žižkovi byl zajat a na Přibenici uvězněn. Obdarování toho nám vysvětluje, že Vavák jako Menhart náležel v té době ke straně katolické. Tímto darem se přesněji vysvětluje nepřátelské postupování Oldřicha z Rožnberka, nejvěrnějšího přítele Menhartova proti Sušici, která pak měla souseda velmi nebezpečného.

 

 

 

 

 

Menhart z Hradce byl roku 1425 poražen od Bohuslava ze Švamberka u Kamenice, pak ale stál v řadách Táborů a Sirotků a s nimi roku 1429 táhl k Tachovu. Pak se ale opět postavil v čelo šlechty. Tento Menhart přispěl k vítězství šlechty u Lipan, pak podporoval Zikmunda a Albrechta z Valdštejna, jehož vůlí se stal i zemským hejtmanem. Konečně podporoval i Ladislava. Roku 1448 byl od Jiřího z Poděbrad zajat a v Poděbradech uvězněn. Vraceje se z vězení, zemřel v Říčanech roku 1449.

Po něm zboží velhartické a hrádecké zdědil jeho syn Oldřich z Hradce. Tento zemřel roku 1453 bezdětný a zanechal vše Anně z Hradce, manželce Jana st. Švihovského z Ryzmburka, držitele hradů Švihová, Rábí a Ryzmburka. Tímto přešel Hrádek do rukou pánů Švihovských. Tento Jan st. Švihovský zemřel 14. dubna 1450 a zanechal statky synům Janovi a Vilémovi,rozhodným katolíkům.

Jan ml. zemřel roku 1452 a zanechal vdovu Boženu, rozenou z Kolovrat a syna Viléma, který se narodil na hradu Rábí.

Vilém byl horlivým přítelem Jiřího z Poděbrad. Stal se roku 1468 nejvyšším komořím. Zemřel roku 1479. Zůstala po něm dcera Kateřina, která se pak provdala za Zdeňka Lva z Rožmitálu. Jest pravděpodobné, že její otec Vilém nezdědil po otci svém hrádecké panství, neboť brzy po smrti Jana ml. Švihovského, jmenuje se majitelem Hrádku bratr Jana ml. Vilém Silný, který zanechal syny Viléma a Půtu. Jan ml. Švihovský zemřel roku 1452.

Oba tito synové jsou určitě majiteli Hrádku již od roku 1470 neboť toho roku vydali pergamenovou listinu hrádeckým dědinníkům a chalupníkům, jimiž pojišťují těchto práv a svobod, jakých hráde­čtí požívali za jejich předků. Obnovením : této 'listiny bylo naznačeno, že jejich otec Vilém Silný, byl držitelem Hrádku. Některá jiné prameny však uvádějí, že po velkém požáru v roce 147S byl Hrádek pak znovu povýšen na městečko, což se liší cd datumu vydání pergamenových listin ( o 9 let ).

Vilém, syn Viléma Silného,zemřel po roce 1476 a poněvadž byl bezdětný, zůstal majitelem Hrádku jeho bratr Půta. Půtovi dále náleželo: Švihov, Skála, Ryzmberk, Rábí, Herštýn, Kašperk, Přeštice, Horažďovice aj. Říkalo se mu český Polykrates. Zemřel v sobotu 21. července 1504 na hradu Rábí. Tvrz a statek Hrádek obdržela Kateřina Švihovská, manželka Lva z Rožmitálu a pánem na Hrádku jest od roku 1506 Zdeněk Lev Rožmitálu.

Podle jiných pramenu náležela hrádecká tvrz na počátku 16.stol. pánům Kolovratům, což však odporuje jinému záznamu, kde je uvedeno, že Zdeněk Lev z Rožmitálu prodal kolem roku 1510 hrádecké panství rytíři Albrechtu Rendlovi z Úšova.

Zdeněk Lev z Rožmitálu hájil horlivě výsady svého stavu a nebyl přítelem stavu městského. To však mu nelze upřít, že poddaným nedovoloval ubližovat. Když Lenhart Pretvic z Havraně, hejtman na Sýcově, nechal jednoho synka tak zmrskati, že sotva živ zůstal, káral jej Zdeněk Lev: " Sám znáti můžeš, že na pacholata takového trestání nenáleží tak příkré, by pak i vina byla. Také i ta jest vůle má, aby poddaní moji mimo spravedlnost a jejich povinnost

 

 

 

 

obtěžováni nebyli a zvláště robotami. By pak někdy i peněz dělali, aby v tom slušnost byla zachována, aby se jim též platilo jako od jiných i strava dávala, na kteréž by slušně přestati mohli.

A také z peněz dělajíce, aby svým dětem jim náležejíce neopouštěli, nebo i o chudé sluší mně péči míti, poněvadž jest vůle Božská, aby každý ve spravedlnosti opakován byl."

  1. témže listě i to napsal: "Já bych rád umenšením práce měl i od sedlákův, poněvadž i úřady, kteréž- na mě byly, jsem složil, chtěje sobě práci umenšiti a s Boží pomocí v pokoji býti, ale když se co na mne vznese od kterého poddaného mého, znám v tom svojí povinnost, abych se tím zaneprázdnil."

Zdeněk Lev z Rožmitálu zemřel dne 14,července r. 1535. Patřil sice k nejbohatším pánům v Čechách, ale nákladným živobytím se tak zadlužil, že svůj rod uvedl v chudobu.

Na Albrechta Rendla z Úšavy nejsou z té doby příjemné vzpomínky. Jeho rod patřil v té době k vladycké rodině z Úšavy na Plzeňsku.

Byl znám jako bezostyšný čachrář jak v úřadu pražského purkrabího v létech 1494 - 1496, tak i na důležitém místě jako královský prokurátor, požívající bezmezné důvěry krále Vladislava II. Pak se stal r. 1510 nejvyšším písařem, ale později přešel na stranu měst a stal se k velké nespokojenosti svých bývalých šlechtických spojenců podkomořím, aby hájil zájmy měst, proti nimiž dříve tak obratně "rendloval," jak se mu všeobecně říkalo. Bylo vysloveno podezření, že Rendl, králův důvěrník a muž podlých zásad, řídil nitky v pozadí proti Daliborovi z Kozo jed, již před jeho uvězněním v Daliborce.

Albrecht Rendl z Úšova se výslovně jmenuje majitelem Hrádku v roce 1510. Stál v čele pánů a rytířů, kteří v té době se postavili na úkor práv a svobod městských,takže nečinil okolním městům zajisté lépe než ostatní. Proti takovým skutkům se rozhodně města opřela a bořila okolní tvrze a hrady pánů a rytířů.

Předpokládá se, že při dobývání tvrzí Hrádku a Kašovic měli sušičtí ne-li hlavní, tak aspoň nějaký podíl. Poněvadž sušičtí roku 1520 pomáhali klatovským u tvrze Janovic, museli si být s? jejich nejbližším okolí úplně jisti. Tím se aspoň přibližně vy­světluje, kdy tvrze Hrádek a Kašovice byly spustošeny, tj. kolem r. 1520.

Albrecht Rendl z Úšova zanechal syny: Jana, Albrechta, Viléma a Mikuláše. Při dělení velhartického panství, ke kterému v té době patřil Hrádek, Kolinec, Čachrov, Nemílkov s vesnicemi a Zbynice, dostala se polovina Hrádku Janu Rendlovi z Úšova. Jest pravděpodobné, že Jan se stal hned po smrti otcově majitelem Hrádku. Aspoň roku 1542 jest Jan Rendl z Úšova a na Nemilkově. V té době byla již hrádecká tvrz z části zbořeninou.

Roku 1542 odprodal Jan Rendl tvrz Kašovice, náležející ke Hrádku Václavu Vintíři z Vlčkovic a na Kolinci. Také tato tvrz byla již z části zbořena. Jan Rendl zemřel roku 1566 a v kšaftu odporoučí své manželce Dorotě z Měkovic veškerý svůj majetek.

Avšak týž Jan musel díl Hrádku dávno před rokem 1566 odprodati

 

 

rytíři Václavu Vintíři z Vlčkovic a na Kolinci. Tento Václav

Vintíř vlastnil ještě Mokrosuky, Lešišovy a Jindřichovice. Václav Vintíř z Vlčkovic odprodal část hrádeckého zboží před rokem 1599 rytíři Jindřichu Plánskému ze Žeberka. Jindřich Plánský pocházel ze saského městečka Voigtlanan. Jindřich měl druhou manželku Annu z Ledčic a té pojistil její věno dne 7.července 1599 na městečko Hrádek. Když pak roku 1561 zemřel, připadl majetek a tedy i část Hrádku jeho synu Šebestianu Jáchymovi Plánskému ze Žeberka.

Adam a Kryštof Račínové, synové rytíře Vojtěcha Račína a na Čejkově ( pocházeli z Plzeňska ), dokoupili druhou polovinu Hrádku a část Břetětic od Jana Viktorina a. Jana Jindřicha ze Žeberka v roce 1588 ( DZ 24410 ).

Jak byla před tím uvedeno, syn Jindřicha Plánského Šebestián Plánský převzal majetek po svém otci, který spravoval až do své smrti roku 1587. Pak se ujali správy statků jeho synové Jan Jindřich a Jan Viktorin ze Žeberka.

První polovinu Hrádku získal Kryštof Račín od Václava Vintíře z Vlčkovic před rokem 1565. Od té doby měl Hrádek jedinou vrchnost.

Kolem roku 1590 postavili si majitelé Hrádku renesanční zámek v návarnosti na opuštěnou tvrz ( ve starších písemných materiálech se uvádí místo postavení zámku - postavení nové tvrze ).

Kryštof Račín byl v noci dne 12.srpna roku 1597 od blesku na posteli zabit, jeho manželka však vyvázla bez pohromy. Statek po něm pozůstalý a nezletilému sirotku náležející, tj. půl hrádecké tvrze ( starého zámku ), dvora a městečka Hrádku, uvázal se roku 1598 bratr Kryštofa Adam v držení hrádeckého zboží sám ( Lumír 1854,DZ 17448 ). tento Adam Račín, který měl za manželku Ludmilu Kočovou z Dobrše, sestru Václava Koce z Dobrše, dědil po smrti tohoto Václava Koce Odolenov.

Před bitvou na Bílé hoře byl Hrádek od pluku Dou Baltazaru de Maradas vzat do zástavy, v jehož moci zůstal pak 3 roky a potom teprve z milosti Humprechtovi z Račína, synu Adama z Račína, v léno byl ponechán, poněvadž jeho matka měla na Hrádku pojištěno 20 000 kop míšeňských, z nichž pak 5000 kop i úroky od roku 1617 zadržení slevila.

V seznamu statků je v roce 1615 uveden Hrádek ve stavu rytířském, v roce 1701 je uveden v seznamu statků ve stavu panském jako panství Račína a Tedražice panství Švihovského.

Humprecht Račín byl skutečně majitelem Hrádku již roku 1623, neb zúčastniv se vzpoury vykonáním přísahy' na konfederaci stavů, byl téhož roku dne 27.října odsouzen k manství a dne 23.června roku 1626 přijal léno na Hrádek a to: tvrz ( starý zámek ), městečko, dvůr, pivovar, mlýn, dále vsi Zbynice, odolenov a Kašovice. Toto vše bylo odhadnuto v ceně 26 000 kop míšeňských ( z toho statek Hrádek na 1500 zl. )

Ale již roku 1630 - 1633 jist Humprecht z Račína jako majitel Hrádku purkabím pražského hradu a potom zemským soudcem. Dne 23.března roku 1655 byl povýšen do panského stavu starožitných rodů. Jeho manželka se jmenovala Mariana Poliscena, rozená Hřaňková z Hrasova. Zemřela roku 16 64. Humprecht z Račína se pak velice zadlužil, takže jen stěží Hrádek udržel.

 

 

Když Humprecht z Račína viděl v průběhu třicetileté války kolí­savé štěstí a jsa od Hrádku vzdálen jinými povinnostmi, svěřil bud sám, nebo musel statek Hrádek svěřiti svému bratranci katolíku Janu Humprechtovi staršímu, a to okolo roku 1640 - 1641. Tento Jan Humprecht starší půjčil sušickým okolo roku 1641 1000 zlatých na zaplacení výpalného švédskému vojsku. Že to byl Jan Humprecht starší ( zemřel roku 1648 ) vysvítá z.toho, že onu sumu vymáhá od sušických jeho syn František Leopold na Hluboši.

Za třicetileté války náležela fara ve Zbynicích též ke Hrádku. Sušický děkan Natalis uvedl na faru kněze Jana Václava Janovského z kapucínského řádu k němuž privinciál dal své svolení do té míry, že tento kněz mohl bydlet mimo klášter. Páter Janovský stěžoval si pak na svého patrona " že již 20 let žádných počtů nečiní." Po zemřelém knězi zůstalo zboží v původním stavu. Sušický děkan dozvěděv se to, pozval volyňského faráře a pozůstalost zapečetili. Račín ( Jan Humprecht starší' ) však pečeť zlomil a tohoto dědictví se zmocnil.

Humprecht z Račína, jako zemský soudce snadno dosáhl, že Hrádek byl roku 1650 z manství propuštěn, proti složení zadržalé kvóty manské ( 100 peníz ), 277 zlatých, pak proti složení 1500 zlatých za převod do dědictví a 700 kop lenního pokladu.

Po smrti Jana Humprechta staršího jest ovšem držitelem Hrádku Humprecht z Račína, zemský soudce, aneb již jeho syn Arnošt Vojtěch Račín.

Synové Jana Humprechta staršího nenásledovali držení Hrádku po svém otci. Mladší syn dostal Velhartice bez Hrádku, starší dcera se provdala za Kašpara Maxmiliana Bechyni z Lažan a mladší dcera Anna Terezie Ludmila se provdala nejprve za Ferdinanda Boryni ze Lhoty a pak za Koce z Dobrše. K hrádeckému panství za Arnošta Vojtěcha Račína patřily Mokrosuky, Kašovice a Pavinov. Arnošt Vojtěch Račín prodal však Pavinov již roku 1673. Zato od své tety Anny Terezie Ludmily koupil roku 1686 Volšovy a od Apoliny Ludmily, své sestry, provdané hraběnky Altannové, koupil Mokrosuky a Sedlec.

Tento Arnošt Vojtěch Račín zemřel roku 1686. Volšovy zdědila vdova Johanka Františka, rozená Kocinka z Dobrše, s níž přešlo zboží do rukou druhého manžela Ferdinanda Antonína Štenovského z Kádova.

Po Arnoštu.Vojtěchu Račínovi jest hned držitelem Hrádku Jan Heřman Černín, svobodný pán z Chudenic, který koupil Hrádek ještě od Arnošta Vojtěcha Račína v roce 1583. Ten přestává být majitelem Hrádku rod Račínů z Račína ( DZ 398 P4).

Roku 1693 převzal Hrádek Zikmund Maxmilian, hrabě Hrzán Harras, od roku 1709 Adam Humprecht Koc z Dobrše.

Roku 1707 bylo hrádecké panství převedeno na Humprechta Zikmunda, hraběte Althan a od roku 1721 na Marii Julii hraběnku Truchsešvovou - Zeilovou.

Panství hrádecké pak odkoupil roku 1731 hrabě Jan Ferdinand Desfours v Montu a Athienville, který brzy postavil vedle starého renesančního zámku nový barokový zámek. Kromě Hrádku zakoupil jmenovaný hrabě dne 30.října roku 1743 v dražbě statek Velhartice za 39 954 fl.4kr. rýnských. Poslední majitel Velhartic Josef Karel Perglas z Perglasu měl tak dluhů, že statek již pak neudržel.

 

 

 

 

Oba statky Hrádek a Velhartice zůstaly roku 1752 jeho synu Fridrichovi ( Bedřichovi ) Desfours, které roku 1772 měly cenu 140 000 zlatých. Tento Fridrich učinil dne 15. prosince roku 1811 poslední pořízení a 8. ledna 1815 bylo učiněno prohlášení, v němž jeho vnučka Aloisie, šlechtična z Kfelleru byla ustanovena za spoludědičku.

Hrádecké panství se však dostalo roku 1814 jeho vnučce Františce Romaně, svobodné paní Sturmfedrové z_ Oppenweileru, rodem hraběnce Desfoursové a dědičně se jí přiřknul. Když ona zemřela, zdědil Hrádek její syn Karel Theodor, svobodný pán Sturmfeder Oppenweileru v ceně 160 000 zlatých. Sturmfeder byl třikrát ženat. Poslední sestra druhé choti se jmenovala Antonie, svobodná paní z Hornecků. Zemřela v Hrádku 15. září roku 1867 a Hrádek zůstal čtyřem dětem jeho dcery Otilie, provdané za barona Karla z Henneberků - Spiegelů a to: Antonii, Marii, Bohumilovi a Hedvice.

Antonie byla provdána za svobodného pána Karla z Hertlinků, Marie za svobodného pána Vítězslava z Kopalů.

Od úmrtí Karla Theodora Sturmfedra v roce 1867 převzal hrádecké panství až do roku 1884 baron Karel z Henneberků ( otec Bohumila Henneberka ). Od roku 1885 pak vedl správu panství Karel, svobodný pán z Hertlinků. Ten se v tu dobu zdržoval ve Vertheimu v Bádensku.

Bohumil Henneberg - Spiegel ( český název - slepičí vrch ), který měl na Hrádku se sestrami stejný podíl a v té době byl dosud svobodný, držel ve správě dvůr Mokrosuky.

Baron Bohumil Henneberg Spiegel po uzavření sňatku dne 17. sprna roku 1898 s Annou Marii z useku Hrabat Harrachůdcerou významného vůdce Čechů v rakouském parlamentu, převzal zdejší vel­kostatek, který držel do svého úmrtí dne 14. února 1934.

Dle závěti obdrželi hrádecké panství děti synovce barona Henneberg - Spiegela a to: Alžběta a Ondřej z Hertlinků statek Velhartice pak děti sestry paní baronky Anny Marie - 6 sourozenců z rodu knížat Vindischgretzů.

V okupaci nad velkostatkem v Hrádku měl dozor německý hejtman Vindischgretz.

Po osvobození od německé okupace v roce 1945 byl hrádecký zámek přidělen do správy Pražské obce baráčníků.

Od roku 1946 převzala hrádecký zámek obec Hrádek a pak přešel do Domovní správy v Sušici.

Stručný seznam majitelů panství

12. stol. Páni ohnivého kotouče

r.1298 Přibyslav z Hrádku

r.1318 Sezima z Hrádku a Frymburka

r.1349 Protiva z Frymburka

r.1371 Jan z Velhartic

 

 

 

 

 

 

 

 

r.1401 Mařík z Hrádku

od. r.1421 Oldřich Vavák

od r. 1421 Menhart z Hradce

r. 1449 Oldřich z Hradce

r. 1453 Anna z Hradce

do r. 1470 Vilém Silný

r. 1470 Vilém a Půta z Ryzmberka

r. 1476 Půta z Ryzmberka

r. 1504 Kateřina Švihovská

r.1506 Zdeněk Lev z Rožmitálu

zač. 16. stol ." pánové z Kolovrat

r. 1510 Albrecht Rendl z Úšova

r. 1542 Jan Rendl z Úšova

před. r. 1566 Václav Vintíř z Vlčkovic

před r. 1559 Jindřich PlánSký ze Žeberka

r. 1561 Šebestián Jáchym Plánský ze Žeberka

před r. 1565 Kryštof Račín z Račína

r. 1587 Jan Jindřich a Jan Viktorin ze Žeberka

r. 1588 Adam a Kryštof Račínové z Račína

r. 1623 Humprecht Račín z Račína

r. 1640 Humprecht starší z Račína

r. 1679 Arnošt Vojtěch Račín z Račína

r. 1686 Jan Heřman Černín

r. 1693 Zikmund Maxmilian

r. . 1703 Adam Humprecht Koc z Dobrše

r. 1707 Humprecht Zikmund

r. 1721 Marie.. Julie, hraběnka Truchsesová

r. 1731 Jan Ferdinand,1 hrabě Desfours

r. 1752 Bedřich Desfours

r. 1814 Františka Romana, svob. paní Sturmfederová

r. 1826 Karel Theodor, svob. pán z Oppenweileru

r. 1898 Bohumil Emanuel Henneberg - Spiegel

r. 1945 Pražská obec baráčníků

r. 1946 obec Hrádek

r. 1947 Domovní správa Sušice

 

Postavení tvrze

Podle starších pramenů se předpokládá, že nejstarší tvrz, kte­rá měla být částečně z roubeného dřeba, stála pravděpodobně v místě, kde byla pak místo-ní postavena již známější starší tvrz z kamene a to přibližně tam, kde v pozdější době byla postavena zámecká věž-v návaznosti na nový zámek.

Tato pravděpodobnost o místě postavení starší tvrze lze doložit i tím, že když bylo kolem roku 1790 prováděno hloubení rýhy pro vodovod od panské pily přes zahradu patřící k čp. 157 a dále přes stávající zeď panské zahrady, byla v místech stávající zdi odhalena část základů původní zdi, široké asi 1 m, jejíž zaokrouhlení směřovalo do míst, kde asi starší tvrz stávala.

 

 

 

 

 

Některé starší písemné prameny uvádějí místo, kde starší tvrz měla být postavena,a to v jihozápadní části panské zahrady.

Tyto údaje však odporují skutečnosti i tím, že baron Henneberg - Spiegel nechal začátkem tohoto století provést několik sond v těchto udávaných místech za účelem zjištění základů původní tvrze. Nic se však při těchto průzkumných pracech nenašlo, jen dvě jámy po vyhašeném vápně.

Tuto starší tvrz je možno datovat do konce 13,stol. Na místě této starší tvrze byla pak postavena tvrz novější, o níž již máme více zpráv. V přízemí tvrze byly čtyři světnice s klenutou ku­chyní, dále přízemí mělo tři stáje a čtyři sklepy. V poschodí tvrze bylo pět světnic a pět suchých sklepů a nad tím ještě dvě sýpky. Tvrz je připomínána na počátku 14. století. Kolem roku 1540 byla již tvrz z části zříceninou.

Z období vystavění této jmenované tvrze pochází půlkruhovitá zeď se dvěma obrannými baštami - rondely,.postavenými na rozích jihozápadním směrem. Tvrz, obranná zeď s baštami byla vybudována na skalní vyvýšenině, která se svažuje k říčce Pstružné.

V době existence hrádecké tvrze byly též vybudovány hospodářské budovy, mlýn s rybníkem -a pivovar.

Kromě hrádecké tvrze je možno uvést v okolí Hrádku ještě řadu dalších tvrzí, kde některé byly bud přestavěny v zámečky, nebo byly částečně, nebo úplně zrušeny. Jmenujme například zří­ceniny tvrze Kašovice, zaniklá tvrz v Čejkovech, dále byla tvrz na Zdouni, zbořená za třicetileté války, tvrz Ujčín. V Kolinci byl ke tvrzi přistavěn zámeček; dále byla tvrz ve Svojšicích, v Tedražicích byla tvrz. přestavěna v zámeček a také tvrz v Mokrosuce, původně s vodním příkopem, byla přestavěna v zámeček.

Některé tvrze byly navzájem propojeny podzemními chodbami. Není vyloučeno, že budování tvrzí v povodí říčky Pstružné sloužily k ochraně rýžovišť zlata.

 

Postavení starého zámku

 

V některých písemných pramenech se uvádí, ale lze se přiklonit i místnímu podání, že při hrádecké tvrzi byl vybudován klášter, což svědčí i to, že v přízemí starého zámku se dochovaly klášterní klenby v gotickém slohu. Při zachování spodní části tohoto kláš­tera byl na tomto místě vybudován značným nákladem kolem roku 1590 tak zvaný starý zámek a to za panování rodu Račínů z Račína.

Je to renesanční patrová budova sestávající ze tří křídel, z toho levé křídlo je samostatné. Další dvě křídla se dvěma sedlovými střechami jsou na zadní straně stavby barokně upravené a navazují na část nového zámku. Renesanční korunní římsu zdobí sgra­fita. Strafitové rýsování - sgrafitová psaníčka, někde porůznu již jen zbytky, ukazuje, jak se sgrafitový vliv z Prachatic rychle rozšířil a zdomácněl. Levé křídlo má štít nižší (patrně čeledník ) a pozbyl již původní tvar. Dle ústního podání mělo toto